Oprava saxofonu

Na saxofon jsem hrál na konzervatoři v big bandu a dokážu posoudit, jestli se nástroj vůbec vyplatí servisovat. Zkoumám plechy nástroje, jak si vede mechanika, ale hlavně intonaci. Saxofon musí ladit. Existují tóny, které dokáži doladit, ale v některých případech to prostě nejde. “Bolavým” tónem u saxofonů je D2. S ním většinou nejde nic dělat. Může být často zastřené. Při počáteční analýze někdy zjistím, že například hubička se k nástroji nehodí - například k tenoru saxofonu Amati může vyhovovat jiná hubička než k Selmer saxofonu. Hubičky jsou ale kapitola sama o sobě. Velkou roli může hrát i eso saxofonu, např. když je příliš zdeformované nebo zoxidované, je potřeba vyrobit nové, a to se cenově nemusí vyplatit.

Při analýze vždy kontruluji i futrálek, a to z toho důvodu, zda neubližuje nástroji. Analýza je velmi důležitá a nástroj někdy i odmítnu opravit, abych šetřil vaši peněženku, i svůj čas. Existují ale výjimky - např. když máte nástroj jako rodinnou památku. Zákazníky ale vždy seznámím s problémy, které mohou nastat. Samotná analýza se pohybuje okolo 500,-.

Mechanikou se rozumí klapky, které se nachází na těle nástroje. Ze saxofonu musím sundat celou mechaniku do posledního šroubku. Je potřeba kontrolovat, jestli jsou správně vyrovnané misky na podlepky, zda mechanika není zdeformovaná, a jak si vede povrchová úprava. Občas se stane, že je v osičkách stržený závit, nebo je v mechanice rez. Toto je velká komplikace zapříčiněná špatnou údržbou. Zrezivělé osičky nebo šrouby ponořím do oleje, nebo je vyměním. Při demontáži řeším abych mechanice vymezil vůli, protože to může později způsobovat problémy při hře a zapříčit klápot klapek.

Při kompletní generální opravě saxofonu je potřeba sundat všechny staré filce a podlepky. Je ale nutné dávat pozor, aby se při sundávání nepoškodila povrchová úprava. Používá se na to speciální nářadí, které usnadní práci. Při této činnosti se zaměřuji na to, abych zjistil, jaký nový materiál bude nejvhodnější, a jakou velikost podlepek, korků a filců zvolím. Například tloušťka korků může ovlivnit intonaci. Dříve se používaly jiné materiály než dnes. V současné době používáme například i korky gumové, které vydrží více a mají jiné vlastnosti.

Saxofon je většinou tvořen z mosazného plechu a jeho povrchová úprava bývá nejčastěji zlatolak. Při generální opravě řeším drobné promáčkliny standardně, za větší promáčkliny si ale účtuji příplatek, protože je to časově náročnější. Nejčastější promáčkliny se nachází pod klapkou D3. Dalšími častými problémy jsou ohlý korpus a promáčklé koleno. Nejdůležitější je vyřešit promáčkliny, které jsou blízko k esu, protože čím blíže hubičce tím to může mít větší vliv na hru. Při tomto úkonu je třeba kontrolovat, jestli tělo saxofonu není rozletované, protože v takovém případě by saxofon nehrál. Občas je velmi obtížné rozletované místo najít, protože ho nelze najít pouhým okem.

Tónový otvor je vrcholek na těle nástroje, na který dosedá podlepka. Hrana tónového otvoru musí být absolutně rovná, jelikož na něj dosedají podlepky, které musí být seřízené tak, aby při průsvitu lampy neunikalo světlo. Ukázku najdete na mém vstupním videu na webu. Kdyby hrany nebyly rovné, podlepky by špatně dosedly, a saxofon by tím pádem nedosáhl maximum svého potenciálu. Když je tónový otvor zdeformovaný je potřeba ho vyrovnat. U starších modelů, u kterých je tónový vrchol zahnut, je to obtížné - zde totiž nejde použít nářadí, které je vybrousí do roviny. Toto nářadí je ze specializovaného německého obchodu pro opraváře. Díky analýze můžeme zjistit, které tóny neladí, a dovnitř tónových otvorů lze vložit vložku, která intonaci upraví. Nejde to ale aplikovat u všech tónů a u všech případů.

Osičky jsou tyče uvnitř klapek, na kterých se pohybuje klapka. Každá osička musí být absolutně rovná a uvnitř klapky nesmí být žádné usazeniny. Jinak se klapka nebude správně pohybovat. U saxofonu jsou tyče o velikosti až 30 cm. Rovnání osiček je důležitá činnost a některé je potřeba někdy i vyměnit. Osičky se vyrovnávají ve speciálně vyrobené vrtačce s dutou hlavicí.

Mechanikou se rozumí vše kromě sloupků a těla saxofonu. Najčastější povrchová úprava mechaniky je zlatolak nebo nikl. Nikl můžeme vidět u starších nástrojů. Každý materiál se čistí jinak, ale k poslednímu dočišťování nástroje používám ultrazvukovou čističku, která k maximálnímu výkonu vyžaduje speciální emulzi. Místa, kam pokládáme při hře prsty, jsou pokryty perleťovými kolečky. Když perleť schází, automaticky ji nahradím novou. U novějších nástrojů to není pravá perleť, nýbrž její náhražka.

Pružinky (pérka) jsou většinou pérové dráty, které stojí za zvedáním klapek. Můžou být dva druhy - jehlové nebo ploché. Zoxidovaná pérka očistím nebo vyměním. Na nástroji mohou být buď černá, nebo bílá pérka (nerezové). Tvrdost pérek ovlivňuje lehkost hry. Při generální opravě saxofonu se mění jen ty špatné, jelikož jsou zalisované ve sloupku, a každé nové “přepérkování” ničí sloupek.

Podlepky jsou hnědé části vložené v miskách mechaniky, které zakrývají tónové otvory. Skládají se z různých materiálů, nejpoužívanější jsou kožené s tkaným nebo lisovaným filcem. Podlepky vyrábím z materiálů dovezeného Z Itálie a na každý nástroj vyrobím podlepku na mírů. Používám k tomu nářadí, které mi urychlí celý proces. Podlepky v saxofonu jsou specifické v tom, že mají uvnitř ozvučný plíšek. Starší modely mít plíšek ani nemusí. Kůže na podlepce je totiž natažená na kruhový plíšek. U těchto saxofonu můžeme pozorovat tlumenější “retro” tón. Když u takového nástroje budete chtít zachovat originální podlepky, oprava saxofonu bude dražší o tisíce korun.

Na vyčištěnou mechaniku lepidly připevním korky, filce a podlepky. Při správním zvolení materiálů dosáhnu tichého chodu mechaniky a správné tvrdosti podlepek.

Montáž mechaniky je nejdůležitější částí celé generální opravy. Každá podlepka vyžaduje speciální péči. Pomocí světla najdu nejoptimálnější sklon pro podlepku. Při montáži řeším i velikost zdvihů a chod klapek. Každou osičku a šroubek promažu vazelínou, a díky tomu zabráním pozdější oxidaci.

Jelikož materiály jsou většinou přírodní, je nutné, aby si nástroj odpočinul. Je dobré nástroj minimálně 12 hodin nechat v nečinném stavu a znovu jej seřídit.

I když je saxofon krásně servisovaný a vše je z opravářského hlediska dokonalé, je potřeba, aby si na něj zahrál odborník. Jedině profesionální hráč totiž pozná různé nuance, jako jsou například šumící tóny, tvrdost mechaniky atd. Na saxofon si vždy osobně zahraji sám, nebo požádám vystudovaného saxofonistu.